Otevírací hodiny - Po-Pá: 11.00 - 15.00
                                                                    Lužánecká 4, BRNO

Náboženské důvody

Buddhismus

Proč buddhisté obhajují vegetariánství? Hlavním důvodem je jejich soucit s ostatními živými bytostmi, proto nemohou přijímat zvířecí maso. Zákon karmy praví: „Nakonec stejně ponese každý z nás důsledky svého špatného jednání.“ Buddhistická sútra říká: „Bódhisattva se obává prapůvodního činu; nesčetně mnoho živých bytostí se bojí konečných důsledků.“ Což znamená, že každý bódhisattva ví, že každé špatné chování a jednání má za následek vážné důsledky pro každého člověka.

V buddhismu je „Soucit“ hlavním způsobem nabývání vědomostí o tom, jak se stát lepším člověkem. Pokud člověk nesdílí soucit s ostatními, nemůže se stát buddhistou. Pokud ale člověk má soucitné a láskyplné srdce, ukáže se to ve všech aspektech jeho života; ale tím nejjednodušším a nejpřímějším způsobem je dodržování vegetariánské diety.

Vzpomeň si, jak moc bolí, když Ti někdo náhodou stoupne na palec u nohy… tak jak potom někdo může mít to srdce a jíst maso bytostí, které předtím, než se dostaly na talíř, trpěly strašnou bolestí, protože byly zmasakrovány, staženy z kůže, rozporcovány a uvařeny? Soucit se projevuje tak, že člověk odmítá jíst maso těchto nebohých zvířat. Volba nezabíjet vychází z laskavosti a nejezení masa je věcí soucitu.

Křesťanství

Je známo, že Ježíš, jeho bratři a všech 12 apoštolů byli vegetariány, stejně jako všichni jeho prvotní následovníci. Vlastně jediným Ježíšovým agresivním činem byl výstup v chrámu, kde se obětovala zvířata. Říká se, že Ježíš z chrámu všechny vyhnal a zpřevracel stánky obchodníků s holuby.

Pravil: „Odejděte odsud! Můj dům je domem modliteb, ale vy jste z něho udělali doupě zlodějů; přestaňte prolévat krev nevinných.“ Bible neříká „Nezabiješ člověka.“ Říká prostě „Nezabiješ.“ Jestliže neexistuje jiná možnost, člověk může jíst maso, aby nezemřel hlady. Ale to je jiná věc. Největším hříchem je to, že člověk jí maso, aby uspokojil chuť a ne aby zahnal hlad.

Tradiční křesťanský masový půst je obvykle spojován s různými křesťanskými sektami a s hledáním duchovního růstu skrze disciplínu těla. Avšak známou duchovní pravdu „nikdy nečiň druhému to, co se nelíbí tobě“ v sobě obsahují všechny posvátné knihy všech hlavních celosvětových náboženství. V základu křesťanství tak můžeme nalézt hodnoty jako láska, milosrdenství, soucit, milost a mír.

„Když se žena dozvěděla, že ovoce na stromě je nejen pěkné a dobré k jídlu, ale zároveň tím získá moudrost, utrhla ho a snědla. Pak se oči obou rozhlédly a oni uviděli, že jsou nazí. A tak sešili dohromady fíkové listy a zakryli se jimi. Pak muž a žena uslyšeli svého Pána Boha, jak se v chladném dni prochází zahradou, a ukryli se před Ním mezi stromy v zahradě.“ – Gen 3: 6-8 (NIV)

Kniha Genesis učí, že první hřích byl spáchán Adamem a Evou, když snědli něco, co neměli – jablko ze Zakázaného stromu. Jakmile spáchali tento hřích, začali se stydět za svoji nahotu. Tento příklad ukazuje, že existuje vzájemný vztah mezi tím, co jíme, a tím, jak myslíme, jaký dopad má naše strava na naše svědomí.

Jak se může člověk, který věří v Boha, opakovaně podílet na násilném jednání či bolesti a utrpení jakékoli bytosti – lidské i ne-lidské? Vegetariánství nepředstavuje náhražku náboženství či výraz moderního kacířství; naopak lze ho považovat za součást učení Bible. Pro mnoho věřících není vegetariánství jen prostým výrazem nesouhlasu s tím, jak se lidé chovají ke zvířatům, ale i tělesným vyjádřením víry.

Judaismus

Richard H. Schwartz, Ph. D., je jedním z významných obhájců toho, aby se židé stali vegetariány a následovali tak učení Tóry o soucitu se zvířaty, o zdravém způsobu života, o péči o životní prostředí a nasycení těch, kdo hladoví. V jednom z jeho článků na webové stránce organizace WUJS (World Union of Jewish Students – Světové sdružení židovských studentů) vysvětluje, proč by se židé měli stát vegetariány .

„I když judaismus nařizuje, aby lidé chránili své zdraví a svůj život, řesto mnoho židů jí živočišnou stravu, která vede k srdečním chorobám, mozkovým příhodám, různým formám rakoviny a jiným onemocněním. To má za následek, že se ve Spojených státech prudce zvyšují výdaje na zdravotní péči, a to vede k rozsáhlým změnám v systému zdravotní péče, kdy hlavní hlas v rozhodování o poskytnutí zdravotní péče mají poskytovatelé zdravotního pojištění.“

I když judaismus hlásá soucit se zvířaty, větsina farem vzniká proto, aby produkovala potraviny-masné produkty, a to i za krutých podmínek, kdy zvířata jsou nucena žít na malém prostoru, kde nemohou uspokojit své základní instinktivní potřeby. Judaismus zdůrazňuje, že musíme sdílet náš chléb s lidmi, kteří hladoví, ale přitom více než 70 % obilí vypěstovaného v USA je určeno zvířatům určených na porážku, a to přitom 15 až 20 miliónů lidí každoročně po celém světě zemře v důsledku hladu a příčin s ním spojených.

Za časů Ježíše byl za účelem odpuštění hříchů zaveden křest místo toho, aby byla obětována zvířata, což jasně ukázalo, že Boží vůle znamená soucit. Talmudští mudrcové projevují značné znepokojení nad tím, jakým způsobem je, resp. není chráněno životní prostředí. Bylo řečeno: „Je zakázáno žít v takovém městě, kde neexistuje žádná zahrada či zeleň.“ Rabíni tak vyjádřili svůj smysl pro posvátnost životního prostředí: „Vzduch v Izraeli vytváří jednu moudrost.“

Judaismus má poměrně přesná nařízení ohledně zacházení se zvířaty. Bible jasně říká: „Spravedlivý člověk má úctu k životům svých zvířat.“ V knize Exodus Bůh trvá na tom, že „ Pokud uvidíš jeho osla, který se prohýbá pod těžkým břemenem, nesmíš ho jen tak minout; musíš mu pomoci a ulevit mu.“ Ve Sbírce židovských zákonů stojí: „Je zakázáno, podle zákonů Tóry, způsobovat bolest jakékoli živé bytosti. Naopak, je naší povinností mírnit bolest jakékoli bytosti, dokonce i když tato patří nežidovi.“

Talmud (= soupis rabínských diskusí) vysvětluje, že povinnost nevystavovat žádné zvíře bolesti či nebezpečí je součástí rabínských nařízení týkající se sabatu (šábesu). Talmud dále trvá na tom, aby „se člověk najedl a napil až poté, co nakrmí a napojí svá zvířata.“ Např. Sulchan Aruch říká, že to, aby naše zvířata netrpěla hladem, zatímco my jíme, je zcela zásadní, a že osoba podle zákona může dokonce přerušit výkon rabínských přikázání proto, aby se ujistila, že tomu tak skutečně je.

Džinismus

Džinismus představuje jedno ze starobylých indických náboženství. Absolutní nenásilí v myšlení a v praxi – to je ten nejzákladnější princip učení džinismu. Pravdomluvnost, nekradení, rovná práva pro všechny bez ohledu na příslušnost ke kastě, rase, pohlaví, věku a náboženství, soucit a láska ke všem živým bytostem, vegetariánství atd. jsou v podstatě tou samou ukázkou tohoto principu nenásilí. Džinismus pokračuje v tradici 24 Tirthankaras – zkušených kazatelů a svatých učitelů cesty, jež má vést k vykoupení. Posledním a současným Tirthankarou je Pán Mahávíra (zakladatel džinismu), který žil a učil v letech 599 až 527 př. n. l.

Džinismus věří, že nejen člověk a zvířata, ale také půda, voda, vzduch, oheň a rostliny jsou živými a cítícími bytostmi. Pro džinisty představuje hřích „páchání násilí“ i znečišťování či narušování a ničení životního prostředí a působení bolesti. Např. lov je jimi chápán jako jeden ze sedmi závažných přečinů či nectností. To platí pro každého džinistu, ať už pro mnicha nebo laika. Zákaz lovu a pojídání masa patří mezi základní podmínky toho, aby se někdo mohl stát džinistou.

Po tisíce let jsou džinisté vegetariány. Všech 24 svatých učitelů – Tirthankaras či mesiášů – pocházelo z kasty válečníků. Všichni dříve jedli maso, byli profesionálními válečníky. Takže co se pak s nimi stalo? Byla to právě meditace, která zcela převrátila jejich smýšlení a pohled na svět. Díky meditaci začali rozvíjet lásku vůči životu. Stali se součástí jednoho celku. Vegetariánství tak sehrálo malou roli ve významné revoluci.

Islám

Alláh (Bůh) je všude, tudíž i v nás, a stejně jako já nechci, aby v mém domě, kde žiji, byla mrtvá zvířata, Alláh (Bůh) nechce žádná zvířata v Jeho chrámu – tvém těle, kde pobývá Jeho duch…

Možnost být vegetariánem v islámu vždy existovala, ať už bylo v určitém čase a na určitém místě realizováno, či nikoli. Súfí [1] Râbi‘ah al-‘Adawîyah z irácké Basry byl jedním z prvních muslimských vegetariánů. V poslední době to byl (je?) např. uznávaný súfí šejk Bawa Muhaiyaddeen. V současnosti se stále víc a víc muslimů v různých zemích světa stává vegetariány.

„Muslim by měl být vegetariánem. Avšak neměl by považovat jezení masa za zakázané.“
Pokud se člověk snaží o duchovní poznání, měl by se vzdát všech živočišných produktů, což znamená přestat zabíjet a pojídat zvířata. Neboť všechen život je posvátný, všechen život pochází od Alláha a my nemáme právo ho ničit. Zabíjení zvířat znamená ničení života, a z toho důvodu je takové jednání v přímém rozporu s nejvyššími zákony univerza.

Je málo pravděpodobné, že by vegetarián onemocněl rakovinou tlustého střeva a konečníku, neboť zelenina, ovoce a obilí skrze konečník procházejí. Existuje také mnoho svědectví o nemocných rybách, jež byly postiženy rakovinou žáber, které ale byly odstraněny a tyto ryby dále poslány na trh k prodeji. Toto jsou ty důvody, proč se muslimští vegetariáni zdržují nejen toho, co je zakázané, ale i toho, co je nezákonné.

„Prorok Muhammad byl tázán svými společníky, zda laskavost vůči zvířatům je odměňována v posmrtném životě. Prorok odvětil: ‚Ano, tam se odměňuje každá laskavost vůči jakékoli živé bytosti‘.“ (Bukhari)

Vaišnavismus

Všichni vaišnavové jsou vegetariány. Soucit se zvířaty a nejezení masa jiných živých bytostí představují základní principy tohoto náboženského vyznání. Jídlo je také nabízeno (obětováno) Krišnovi a připravuje se z mléčných produktů, zeleniny, ovoce, ořechů a obilovin. Maso včetně ryb a vajec nesmí být podáváno, taktéž je zakázano několik vegetariánských položek (česnek a cibule). Jídlo, které je obětováno Krišnovi, se nazývá prasádam.

Ajurvéda představuje vůbec nejstarší (známou) posvátnou knihu, jenž obsahuje informace o biologii, hygieně, medicíně a výživě. Védy považují lidské tělo za boží dar, vidí v něm příležitost, jak může uvězněná duše uniknout z koloběhu zrození a smrti. To nejdůležitější pravidlo zdravého způsobu života zmiňuje i Pán Krišna v Bhagavadgítě (6.16-17): „Není možné se stát jogín

em, Ó Arjuna, pokud člověk jí příliš mnoho či příliš málo, spí příliš mnoho nebo nespí dostatečně. Člověk, který je umírněný ve svých zvycích ohledně jídla, spaní, práce a odpočinku, může utišit svou fyzickou bolest tím, že začne praktikovat jógu.“

Vaišnavismus rozlišuje tři kategorie jídla podle toho, kde se nacházejí: buď v kvalitě dobra, nebo v kvalitě vášně, nebo kvalitě nevědomosti. Nejzdravější je jídlo v kvalitě dobra (mléčné produkty, ovoce, zelenina a obiloviny), které prodlužuje délku života, pročišťuje a dává tělu sílu, zdraví, štěstí a spokojenost.

Jídlo v kvalitě vášně narušuje mysl a je to jídlo, které je příliš hořké, kyselé, slané, ostré, suché nebo pálivé. Jídlo v kvalitě nevědomosti – jako maso včetně rybího a drůbežího – je považováno za „hnijící, rozkládajcící se a nečisté“.

Takové jídlo zapříčiňuje jen bolest, nemoc a špatnou karmu. Jinými slovy, podle Ajurvédy, vše, co sníš, ovlivňuje i kvalitu Tvého života.

Copyright haribol.cz © All Rights Reserved.